Zůstaň, musíme bojovat!

„Naše grifonka Axinka začala špatně chodit na zadní nožky. Měla je doširoka roztažené a jakoby se kolébala při chození. Vynechám 10 dní léčby à la „ona to má skřípnuté, dáme prášky na bolest, klidový režim a poleví to“ z dost známé veterinární kliniky. Když se nic nelepšilo a náš ortoped měl bohužel studijní volno, odvezli jsme Axi do Vetcentra Stodůlky k MVDr. Duchkovi, které máme přes celou Prahu. Axi vyšetřili, udělali rtg, kde bylo vše v pořádku, a za dva dny šla na vyšetření CT. Bohužel se nic neukázalo, tak dostala kontrastní látku a šla znovu pod rtg, tam se opět nic nenašlo, pokračovalo se tedy ještě s kontrastem, znovu na CT. A konečně se objevila vyhřezlá ploténka. Minimálně a nezasahující ani do míchy. Hurá, operovat se nebude, byl pátek, nasadily se přes víkend kapačky a počítalo se s tím, že bude lépe.

V neděli bohužel nastalo výrazné zhoršení. Axi už vůbec nemohla stát na zadních nohou. Dostala kapačku a odjeli jsme. V pondělí měla naplánovanou na dopoledne kontrolu. Na kontrole bylo vidět, že i doktor Duchek je velmi překvapen, v jakém je Axinka stavu. Myslím, že hned věděl, co se děje, ale přesto nás objednal ještě na další ráno na rtg s kontrastem, v přední části těla, krk, hruď. Ale jak řekl, výsledek byl negativní, bez nálezu. Začalo dotazování, jestli Axi štěká, neštěkala. Nemohla. Jestli jí a pije. To bylo v pořádku. Jestli čurá a kaká. Ani jedno už dva dny neudělala. Jestli normálně dýchá. To bylo trochu zhoršené. Jestli zvedne hlavu, v tu chvíli ji už nezvedla. Když jsme si toto vše probrali,

byl vyřknut ortel: PERIFERNÍ POLYNEUROPATIE.

Jsem kynolog už 40 let, ale o téhle nemoci jsem nikdy neslyšela. Zhroutil se mi svět, bylo jasné, že to nic snadného nebude. Poté, co jsem se dozvěděla, co nás čeká, jsem se sice držela, ale když vidíte svého milovaného psa ležet bezvládně na stole, neschopného jakéhokoliv pohybu, dívají se na vás jeho prosebné oči a volá „pomoz mi“… Srdce mi skákalo bezmocí z těla a moje hlava mu přikazovala: Zůstaň, musíme bojovat!!! Na tuto nemoc neexistuje žádná léčba, jedná se o autoimunitní onemocnění a jediné, co se dá dělat, je snažit se mírnit její příznaky a rehabilitovat…

Jak probíhala léčba, rehabilitace, než mohla majitelka Axi, Monika Erbenová, napsat: Axi není dodnes bohužel úplně zdravá. Její zadní nohy se zcela neuzdravily, stále neumí vyjít například do schodů. Což ale stejně nesmí. Zůstala ji vyhřezlá ploténka, takže ji musíme hodně šetřit a museli jsme hodně omezit její aktivity, což je pro ni velké neštěstí. Než nás zabrzdila neuropatie, věnovala jsem se s Axi mnoha činnostem – noseworku, obedience, hersenwerku, trikům aj.

Zůstala nám naživu.

Kdo neví, čím si prošla, nic by na ní dnes nepoznal. Zdraví mých psích lásek je na prvním místě a dala bych za něj všechny zkoušky světa a peníze.

Léčba byla finančně opravdu velmi náročná.

Axi je belgická grifonka a bohužel není jediná, kterou periferní polyneuropatie v rámci plemene postihla. Po zveřejnění jejího příběhu v naší grifonkářské facebookové skupině mi psalo pár dalších, že si touto nemocí prošli. A další z našich brabantích kamarádů neuropatií právě prochází, bohužel. Jedna úžasná brabantí fenka nemoci dokonce podlehla, selhalo jí dýchání. To je to jediné, co může způsobit uhynutí pejska.

Jinak je podle veterinářů šance na uzdravení 97 %.“

Kompletní a obsáhlý článek s názvem JAK JSME PŘEKONALI NEMOC JMÉNEM PERIFERNÍ POLYNEUROPATIE

najdete právě nyní v Pes přítel člověka č. 8, které lze zakoupit v běžné síti či na www.casopisyprovas.cz (bez platby za poštovné), anebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz. Setkali jste se s touto nemocí? Napište nám vaši zkušenost, věříme, že i článek Moniky Erbenové pomůže některým s diagnostikou, rehabilitací a dá naději.