Vlčí zákony lze aplikovat na psy

To tvrdí František Hrach, který choval vlky v civilizovaném světě, a tedy i mezi dětmi. Předtím ovšem získal letité zkušenosti s výchovou a výcvikem služebních psů. Útoku psa na člověka předchází mnoho faktorů. Většinou jde o nedodržení pravidel, nebo prostě jen o naši nechuť vzít na vědomí vzorce chování zvířete uložené po tisíce let v jeho genech. Poučení si můžeme vzít například ze života vlků.  Například, že hladový vlk se nikdy necvičí. U pejskařů začátečníků dochází k pokousání nejčastěji při krmení psa.Vychovaný pes má sedět v klidu a čekat až mu pán položí maso do misky. Nebyl-li pes správně vychován, do masa se ihned zakousne. Kdyby o maso projevil zájem někdo jiný, bude si ho pes bránit. První přijde zavrčení a vycenění zubů. S vlky jsem krmení trénoval: maso jsem jim dal, ale po chvíli jim ho sebral, abych ho před nimi zkontroloval a hned zase vrátil. Předpokladem bylo, že nesměl být vlk hladový. Stejně lze postupovat i se psem.

Pes, který je hltavý většinou skočí po ruce. Přestože nemusí hned bolestivě stisknout, u malých dětí je to problém. Uhodíte-li psa za jeho útok, můžete očekávat, že příště se bude bránit ještě tvrději nejen ze strachu o ztrátu masa, ale i z facky přes mordu.  Dítě, které jednou samo potrestá psa, až u toho vy nebudete, může být pokousáno.

Máte-li dva psy, můžete pozorovat následující: Jeden ze psů si někde odloží svou potravu a odejde od ní. Vypadá to, že ho už nebaví. Jenomže jakmile o ni projeví zájem jiný člen smečky, pes i z dálky zloděje varuje pouhým přikrčením těla nebo odhrnutím pysků s vyceněnými zuby. Odežene druhého psa, aniž by se k němu musel rozběhnout. V divoké přírodě, ale třeba i v parku na procházce se mohou zvířata zachovat obdobně, a pokud jejich signály nepochopíme a hned se nevzdálíme od „uložené“ potravy, může to špatně dopadnout.

Většina psů si vezme potravu od cizích lidíbez problému. Cvičený pes si nabízenou potravu nevezme, a dokonce může pokousat toho, kdo mu ji nabízí. Pokud psovi (jakémukoli divokému zvířeti nebo cizímu psovi zejména) nabízíte potravu, a ta mu spadne na zem před mordu, nikdy ji nesbírejte. Pes si ji bude chránit a může vám chňapnout po ruce. Dítěti, vzhledem k jeho výšce, po obličeji.

Jednou přišla na cvičák kamarádka s kočárkem a chlapeček nabízel vlčici Lupíně sušenky. Podával jí je takovou rychlostí, že je vlčice nestačila hltat a jedna spadla na zem. Kamarádce jsem už nestihl říct, aby sušenku nesbírala. V ten moment měla na svém zadku zmodralý štípanec, který jí uštědřila Lupína předními zuby. Podobná příhoda se stala další mé kamarádce, tentokrát v ohradě se smečkou. Jeden piškot před vlčicí upadl. Okamžitě jsem zařval: „Lupíno!“ a tleskl dlaněmi, aby se vlčice zarazila. Přesto vznikla fotografie, na které má kamarádka svou ruku v mordě vlčice. Naštěstí nestiskla. Před Lupínou nesměl nikdo cizí zvedat ani její starou kost na hraní, natož potravu, které si v té chvíli naoko nevšímala.     

Kompletní článek s velmi zajímavými fotografiemi na vás čeká v Pes přítel člověka č. 8, který je právě v prodeji????