Odešel nám KAMARÁD, který vždy poradil…

Tak se jmenuje vzpomínka Františka Hracha, kterou s mnohdy nikdy nezveřejněnými fotografiemi najdete v novém Pes přítel člověka č. 12. „Tohoto výborného člověka jsem potkal v roce 1973 u vojska Pohraniční stráže. Znal jsem ho už daleko dříve, kdy jsem cvičil své psy podle jeho knížek. Ano, mám na mysli pplk. Ing. Karla Hartla. Od té doby naše kamarádství udržovala kynologie a nejenom ta služební. Pracovali jsme u poznatků mých chovaných vlků Lobba, Durmana a vlčice Lupíny, kteří byli všichni ze zoo. A já se u toho mnoho dověděl od pana Hartla o chovu československého vlčáka.

Pan Ing. K. Hartl žil pro kynologii, kterou vytáhl na světovou špičku. Byl neskutečně všestranný člověk. Pro psy koupil zkrachovalou pekárnu a začal vyrábět první psí suchary Dingo. V Brně přes vojsko koupil zkrachovalá jatka, kde vyráběl první psí konzervy.
Hodně se věnoval výživě psů. Pan Hartl dělal třeba pro štěňata i jídelníček: jemně mleté skořápky, telecí kosti, ryby, zelenina, vnitřnosti, 2x týdně Roboran, vepřové nožičky, často hovězí i koňské maso. Platilo u štěňat více vápníku než fosforu, u dospělých více fosforu než vápník. Do potravy se přidávala sůl.“

Dovolím si jednu osobní vzpomínku – až do jednoho z našich setkání jsem netušila, jak došlo k tomu, že ČVČ je nakonec slovenským národním plemenem (nechce nám někdo napsat?). A zrovna tak, u kolika plemen Ing. Karel Hartl stál. Třeba i u zrodu moskevského strážního psa, jehož představitele máme doma. S. Čermáková

Pes přítel člověka č. 12 právě nyní! Objednat si jej můžete v el. verzi na www.casopispresinternet.cz a v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz (bez platby za poštovné). Tak na který článek se nejvíce těšíte, který vás po přečtení nejvíce zaujal?