Najtička je velká učitelka

Tvrdí o své fence šeltie Eliška Kaletová. O fence, která zaujme svým netypickým zbarvení a rychlostí na parkuru. Přes mládí Night se „holky“ kvalifikovaly na World agility Open, které proběhlo v květnu v Holandsku a vybojovaly si tam „bednu“.
„Eliško, gratuluji ještě jednou k úspěchu na World agility Open. Nepochybuji, že mnoho lidí ti ho opravdu upřímně přálo, protože tvá cesta nebyla vůbec jednoduchá… Asi nejde začít jinak než dobou a volbou, proč ti vstoupila Night do života…
… Night mi vstoupila do života zcela neplánovaně a nečekaně, a kdyby mi její teta Jivinka (naprosto osudový pes, dvojnásobná vicemistryně světa a mistryně republiky) v 5 letech tragicky nezemřela při autonehodě, nikdy by se toto spojení „mně na míru“ díky úžasné chovatelce Magdě Bílkové (CHS Koryfej) neuskutečnilo. Jediné, co jsem věděla, bylo, že chci Jivinky krev, příbuznost. Prostě druhou Jive. Narodila se jediná fenečka, aby si byla jistá, že skončí u mě 😊. A Najtička tedy s tetou Jive nemá společného skoro nic 😊. Night je extrémní osobnost, nepoddajná, hrdá, v nitru ovšem nikoli tak sebevědomá, jak se tváří. Musím neustále přemýšlet o tom, jak z ní vydolovat to, co chci. Je to moje velká učitelka.
Vím, že ze začátku ses s ní na parkuru agility necítila v pohodě, občas se trápila i pochybnostmi…
Co vás nejvíce potrápilo – v čem byla jiná představa, zkušenost? Mohlo v tom roli sehrát i srovnávání s předchůdkyní, s neuzavřenou cestou, bolestí?
Night je typ psa, který po chybě ztrácí sebedůvěru. Musela jsem se naučit hodně ovládat, abych jí chyby nedala najevo a tím pádem aby šla do „dalšího pokusu“. Trápení jsme si zažily a zažíváme na slalomu. To je pro nás nejtěžší překážka. Najtička při své rychlosti nedokáže dobrzdit do prudkých náběhů slalomu, a ačkoli se to systematickou prací drobnými kroky zlepšuje, snažím se jí vždy (pokud to jde) na parkuru najít takové handlingové řešení, které jí nečiní takové problémy. Protože jakmile chybuje během závodu ve slalomu dvakrát a více, slalom se nám kompletně rozbije, a to i jednoduché náběhy. Prostě si nevěří, že to zvládne, a trvá několik tréninků, než to spravíme do provozní podoby. Dále jsem si musela zvyknout, že Najtička je typ psa, který se na parkuru řídí „odstředivou silou“. Dříve jsem měla psy, kteří se mě drželi a najednou jeden drobný úkrok či přenesení váhy špatným směrem mého malého pejska vystřelil úplně jinam, než jsem měla v plánu. Na toto si stále ještě zvykám a učím se s tím pracovat zejména na prohlídkách, kdy pro ni a pro sebe vybírám specifickou dráhu nám na míru.
Co se týče tlaku na Night, jsem si vědoma, že tam ze začátku určitě tlak byl, zejména proto, že kvůli autonehodě jsem se ocitla najednou z absolutního vrcholu absolutně mimo. Bez závodního psa (zůstali mi doma 14letá šeltie Cassie a 10letá border kolie Nyx). Bez štěněte (při nehodě mi umřel i mladý 1,5 roku starý pejsek border kolie Dami). Při rychlosti pokroku v současném agility jsem dostala nucenou stopku. Nemůžu říct, že jsem se kvůli tomu nedostala pod tlak. Nicméně si nemyslím, že jsem něco uspěchala nebo že jsem vystartovala brzy s „nehotovým“ psem. Zdržela nás ještě covidová pauza, a tak Najti poprvé vystartovala až ve svých dvou letech…
Cítila jsi někdy „povinnost“, že musíte uspět?
Při pohledu na obr počet startujících týmů (200, 300), kam „kvaldy“ půjdou dále? Proč právě španělský vodní pes?
Kompletní rozhovor s Eliškou Kaletovou najdete právě nyní v Pes přítel člověka č. 7. Elektronickou verzi nového čísla Pes přítel člověka č. 7 si můžete zakoupit na www.casopispresinternet.cz a tu tištěnou pak na www.casopisyprovas.cz (v ČR bez platby za poštovné) a najdete tam předplatné či starší čísla. S jakým dalším agiliťákem byste si přáli přečíst rozhovor?