Kamarádi, známí, nebo nepřátelé?

Občas to vypadá, že majitelé psů znají jen dvě možnosti: buď má pes rád cizí psy, anebo je nesnáší, ale tak tomu opravdu NENÍ… V aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 11 si představíme psí kontakty útulkového Maxe, o kterém víme, že cizí psy a lidi vážně nemusí a otevřeme tak opět a znovu a jistě ne naposledy třeba téma „psích školek“.

Co je dobré mít na paměti?

Pokud neznáme minulost psa ohledně kontaktu se psy, je vždy výhodou, pokud pes s námi spolupracuje a my jsme schopni jej usměrnit. Je potřeba zohlednit i to, že komunikace s cizími psy nebo pobyt v neznámé smečce jsou pro psa psychicky vyčerpávající stejně jako pro nás, když musíme komunikovat delší dobu s cizími lidmi, kontrolovat se nebo tolerovat chování jedinců, na které nejsme zvyklí. Pokud pes nemá dostatek zkušeností a my mu nedopřejeme včas odpočinek, může se začít projevovat agresivně nebo naopak příliš bázlivě, případně začne být apatický. Je to jen důsledek únavy, i my lidé, pokud jsme unavení, zahltíme příliš náš mozek, můžeme reagovat na určité situace nepřiměřeně.

Psí školky – ANO či NE?

Vždy je skvělé, pokud váš pes získá dostatek zkušeností v mládí se psy a dokáže na reakce cizího psa vhodně reagovat. Často se setkáváme ovšem se psy, kteří, i když navštěvovali psí školky, různé psí sešlosti, venčírny aj., nejsou schopni situaci vhodně zhodnotit nebo se chovají neurvale. Proč tomu tak je?

1. V případě, že jsou tam i dospělí psi, jsou to jen ti „hodní“, co se neohradí důrazněji proti chování štěněte nebo puberťáka, ani majitel tyto rozpustilé nezbedy nijak neusměrní. Vrčení, cenění zubů pro tyto psy není informace, že mají zanechat určitého chování, je to pro ně kolikrát spíše povzbuzující. Z takových štěňat pak rostou psi, kteří svou rozpustilostí obtěžují a šikanují ostatní psy, kteří se jim nejsou schopni účinně bránit, ať už kvůli velikosti, mírumilovné povaze, nebo věku. V jejich světě, pokud si chtějí nějakého psa očichat, tak si ho očichají bez ohledu na názor druhého psa, což může vyústit v konflikt nebo honičku bázlivějšího psa, která nemusí skončit dobře. V očích honěného psa mu jde v tu chvíli o život, v panice může vběhnout pod auto nebo se ztratit. Tyto věci se bohužel dějí, na tyto hodné psy už pár životů doplatilo. Na vině jsou majitelé, kteří v chování svých psů nespatřují problém. Osobně jsem zažila a zažívám naprosto nepochopitelné chování, kdy si pes jde očichat štěkajícího psa a vystavuje se tak dobrovolně napadení, nechápe, že rozrušený pes pro něj může být hrozbou.
2. Jsou tam jen štěňata, která mají možnost si spolu hrát…

Kompletní článek najdete v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 11, které bude ještě do pátku s prodeji, v el. podobě pak na www.casopispresinternet.cz  či kdykoli k objednání i zpětně jako jiná čísla na www.casopisyprovas.cz, poštovné je zdarma.

A POZOR  nezapomeňte:  Náš svět přeci není jen černobílý, pokud budeme své psy přesvědčovat a lhát jim o tom, že žijí pouze v přátelském světě, zhroutí se v momentě, kdy zjistí, že tomu tak není.