ADVENTNÍ ČAS poprvé
S blížícím se Štědrým večer začíná u mnoha lidí převládat PANIKA – co dát, čím potěšit až ohromit? Kéž co nejméně často zazní – PES bude skvělý dárek pro…
Vaše 70letá babička přece měla pejsky celý život, tak proč bychom jí nepořídili, ideálně jako překvapení, nějaké roztomilé štěně, třeba něco jako Jack Russel teriéra nebo border kolii, ti jsou přece moc fajn, bude jim házet míčky a bude jistě legrace.
Babička má také zahrádku, takže se pes sám vyběhá dost a dost, to dá rozum.
Nebo co takhle koupit nějakou roztomilou čivavu nebo jorkšírka pro malá děcka, budou si s ním hrát, nebudou zlobit rodiče, převezmou starost o něj a tím se jistě naučí být zodpovědnými lidmi a chovateli. Děti se o pejska budou s láskou starat, budou ho venčit, přece jen to bude jejich pejsek a dalších 10 let je určitě ani nenapadne mít jiné zájmy a povinnosti.
Což třeba váš děda, který zůstal sám na stáří a nemá se s kým pomazlit? Přece bude fajn, když mu koupíme jedno z mnoha inzerovaných štěňat nebo nějakého mladého ročního kámoše, aby dědovi brzy neumřel, on to děda pak nese moc těžce…
Miminko staforda nebo jiného bull pejska se u dědečka bude mít super, má dvorek, takže se vyřádí venku jako ďas, děda je pořád sám, tak bude mít společnost, vždycky se o pejska staral hezky, tak si to spolu užijou.
Vaše teta, co chodí o berlích, by si také zasloužila nějakého chlupáče na rozptýlení, kolem domu chodí, chudák, sama, takže když seženete něco mladého, zdravého, co by jí dlouho vydrželo, tak bude tetička také moc šťastná. Jen ať to není starší pejsek, bývají nemocní a to by teta finančně neutáhla. Minulého pejska musela nechat utratit, protože měl nádor a operace by byla moc drahá…
Že vám to přijde směšné a samozřejmě chápete, že jde o ironii?
Přesto, že jsme civilizovaná společnost a národ pejskařů, nikoli osadníci v Chánově, dokážeme ze psa, kočky či jiného zvířete udělat doslova chodící žalostnou trosku, sotva dýchající mrtvolu nebo jakkoli jinak trpící bytost, jejíž neštěstí a zdravotní problém bezohledně přehlížíme a vytěsníme ze své mysli.
Vrcholem všeho trápení je navíc často i skutečnost, že nedovolíme jiným, kteří chtějí pomoci, postarat se a řešit problémy za nás, aby se nebohého stvoření ujali, a odsoudíme tím vlastní zvíře k pomalému umírání a bolesti.
Protože když ho nebudu mít já, tak NIKDO!!!
Do naší péče se nejčastěji dostávají převážně pejsci od seniorů, kteří se již nejsou schopni z nějakého důvodu o psa postarat.
Důvodem je pořízení mladého psa nebo štěněte v pokročilém věku, ať již samotnými majiteli, nebo jejich příbuznými. Často nemají nikoho, kdo jim se psem pomůže, natož aby se ho ujal někdo z rodiny v případě nemoci či úmrtí.
Z výše zmíněného důvodu k nám putují štěňata, mladí nevychovaní psi, kteří nedostali šanci naučit se správné výchově, návykům, neměli možnost dostačující socializace a stali se z nich nezvladatelná, nevychovaná, hranice postrádající zvířata, která horko těžko dáváme dohromady a umísťujeme dál do vhodných rodin.
Často přijímáme zubožené pejsky v katastrofálním stavu, se zanedbanými nemocemi, problémy, s nádory, vyhnilými zuby, se srstí, která spíš připomíná odlitek z moduritu než srst např. maltézáčka nebo jorkšíra. My všichni občas musíme k zubaři, ale pes dostane dentální kostičku či zázračné „kapky“ a je vyřešeno…
LUIGI
Luigi, starší, 11ti letý jokšírek, kterého dovedli majitelé na veterinu s tím, že měl bouli na tváři a špatné zoubky…
Co objevila paní doktorka v tlamce pejska, skutečně překvapí i otrlé veterináře. Luigi má totiž vyhnilé všechny zuby takovým způsobem, že se mu v tlamě vytvořily abscesy, které se provalily skrze tvář.
Vůbec nechápu, jak je možné ponechat svého psího kámoše s takovým obrovským zánětem, pominu-li, jakou bolest musel mít a jak se mu asi muselo jíst, tak si asi i jistě dokážete představit zápach, který mu z pusiny vycházel.
Majitelé vzhledem ke svému věku a zdravotním obtížím nedisponovali možností nechat pejska operovat, zvažovali dokonce eutanazii, ale nakonec uvítali možnost předat pejska do naší péče.
Luigi je moc hodný, klidný pejsek, zaslouží si laskavé majitele, kteří o něj budou pečovat.
Celý článek Dity Pullmannové, předsedkyně jedné z největších záchranných organizací s dočasnou péčí především o pejsky, Dočasky De De z.s. s příběhy najdete v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 12. To si můžete objednat i v el. verzi na www.casopispresinternet.cz či v tištěné verzi www.casopisyprovas.cz. Tam najdete i starší čísla a v této době velmi žádané předplatné – vždyť to je skvělý vánoční dárek!
