Psi ztrácejí vlohy a zájem o zvěř

Kam směřuje chov loveckých plemen? Jsou ještě využitelná v myslivosti, anebo chovatelé kladou důraz pouze na exteriér? Problém ztráty vloh můžeme ale sledovat u všech pracovních psů napříč plemeny, typem práce… Téma, víc než zajímavé, pro mnohé VELMI podstatné, pro jiné neexistující s „oporou“ v dnešním tvrzení mnoha trenérů, cvičitelů – „všichni psi jsou přece jen psi, vše je jen o socializaci, tréninku…“ popírajících tak u mnoha plemen desítky, stovky let tvrdé selekce podporující určitý typ chování. V aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 9 vám přinášíme zamyšlení Ing. Martin Knobloch nad loveckými zkouškami a norováním v praxi.

V minulosti byl velšteriér využíván k lovení lišek, jezevců a drobných hlodavců, ale také k hlídání obydlí. Vzhledem k tomu, že v současné době není zákonem dovoleno připravit a cvičit psa na přímý kontakt se zvěří žijící pod zemí, od norování v přírodních norách se víceméně ustupuje. Samozřejmě toto neplatí pouze pro plemeno velšteriér, ale obecně pro všechna plemena norníků, čili teriérů, jezevčíků a dalších. Hlavním důvodem je paradox, že zákon zakazuje výcvik na živou zvěř, ale norování v přírodních norách je dovoleno. Při norování v přírodě tak nastává velké riziko zranění nezkušeného psa především od jezevce, který nory lišek běžně obývá. Je to to samé, jako když profesionální boxer má za soupeře boxera, který na box kouká jen v televizi. Není možné připravit psa na práci pod zemí, pokud nedojde ke změně, příp. úpravě zákona ve smyslu výcviku na zvěř živou.
Hodně diskutovaná je v dnešní době otázka, zda se daří chovatelům skloubit pracovní vlastnosti s exteriérem. Dnes panuje velká rivalita mezi chovateli, kteří kladou důraz pouze na exteriér, a chovateli, kteří se soustředí na loveckou praxi a výcvik. Myslivci říkají, že psi chovaní s důrazem exteriér ztrácejí vlohy – po generace „leží na gauči“. Chovatelé s důrazem na exteriéru zase tvrdí, že pracovní chov nectí standard plemene. Je to prostě složitá záležitost. Každý má svým způsobem pravdu. Osobně si myslím, že do určité míry lze chovat dobré psy s důrazem na exteriér i myslivost, ale je to o dobrém výběru chovných jedinců např. i ze zahraničí, kteří krev trochu „naředí“, avšak udrží se i rodokmenově stará krev s pracovními vlohy.
Upozorňuji, pokud se dobrý lovecký pes nevyznačuje počtem loveckých zkoušek, ale praxí a zkušenostmi z lovu. Dnes je zcela běžné, že chovatelé, kteří jsou výborní s důrazem na exteriér, tvrdí, že jejich psi jsou lovecky vedení – mají však pouze jednu, maximálně dvě zkoušky. Lovecky vedení jsou psi, kteří pracují v praxi, a to je zásadní rozdíl.
O psech, kteří mají pouze lovecké zkoušky, nelze mluvit jako o psech lovecky vedených. Jsou to psi s loveckou upotřebitelností, a to je vše. Příkladem je zkouška z bezkontaktního norování v ČR. Tuto zkoušku udělají téměř všichni norníci, kteří se jí účastní. V případě kontaktního norování na Slovensku by jich neuspěla ani polovina. Část psů je dokonce liškou z nory vyhnáno, což je katastrofa a takový pes by do chovu neměl jít, poněvadž mu chybí ostrost, což je bezpodmínečná vloha každého teriéra.
Zmiňuji se o tom hlavně z důvodu, že dnes je běžný marketing prodeje psů následující: prodám štěně po lovecky vedených rodičích. Následně zjistíte, že rodiče nikdy v praxi nelovili, ale mají hodně loveckých zkoušek.

Kompletní článek najdete v Pes přítel člověka č. 9, který je právě nyní v prodeji!