Co dělat, když váš pes nemá zcela ideální povahu a pere se s nějakými démony?

Aneb může dummy pomoci zklidnit nervy vašeho psa?
„Když přijdete na to, že váš pes nemá zcela ideální povahu, že se pere s nějakými démony, ale vy mu chcete pomoci, jen nevíte přesně jak, tak samozřejmě začnete hledat cestu. Ne vždycky to jde snadno. Důležité je vytrvat a nevzdat to při prvním neúspěchu a zklamání. Existuje mnoho rádců, ale největším odborníkem má na konci snažení být vždycky majitel.
Mareček, můj královský pudl, je od začátku svého bytí velmi sebevědomý pes. Od štěněte nikdy neváhal, nikdy se ničeho nebál, nikdy nechápal pojem „mít hranice“. Vždy byl nastaven tak, že kdybychom náhodou potkali medvěda, tak ho skolí. Pokud se právě teď rozhodne jít ven a dveře jsou zamčené, závory zašoupnuté, elektřina zapnutá, tak prostě jde, i kdyby měl rozbít sklo v okně (což již skutečně udělal). Není problém vyšplhat po stromě, vylézt po strmém žebříku a vesele se procházet po římse. Také mu připadá velmi legrační narážet prsy do psích kamarádů, až padají k zemi, koukat zblízka přímo do obličeje… pokud je pes kamarád. Pokud kamarád není, a to tedy není u většiny psích samců, tak se rve. Rve se naprosto příšerným a vážným způsobem, na život a na smrt. Nevím, zda je toto děsivé, nemožné chování způsobeno brutálním napadením od ovčáka, které si vykoledoval svou výše popsanou neuměřeností. Ať už je toto nepřijatelné chování výsledkem čehokoliv, pes je tady a je nutné s ním pracovat tak, aby se s ním dalo žít.

Hodně jsem přemýšlela nad tím, jak mu pomoci. Ve hře byly i rady „psích“ psychologů a terapeutů. Ovšem zkoušet různé zvláštní terapie, kapky a vůně se mi nechtělo. Tyto cesty nezavrhuji, ale považuji je v nejlepším případě spíše jako podpůrný doplněk, chápeme-li jejich základ a význam. V opačném případě může majitel problémového psa stát na hlavě, nohou na psa kapat štěstíčko za šest set, v koutku pusy vonnou tyčku, broukat píseň Uzdravení a bude mu to prd platné. Denně potkávám velké množství pejskařů, kteří nechápou psí komunikaci a stále překračují meze psího sociálního chování. Chválabohu je pes opravdu nejlepším přítelem a zhusta nám to množství blbovin, které jim provádíme, odpouštějí. Kolikrát jste sami viděli scénu, kde se potkávají dva pejskaři, psi visí na vodítku a „jdou se hlavama k sobě seznámit“ nebo udělat berany duc. Moje cesta vedla až k původu plemene, k pochopení smyslu šlechtění plemen, kde jsou kupecké počty velmi krátké. Speciální dovednosti, speciální charakteristiky, unikátní pracovní schopnosti jsou výsledkem velké obětavosti a námahy těch, kteří tyto dovednosti objevili a šlechtěním upevňovali. Dále jsem vycházela z psychologie výchovy nadaných dětí, což asi zní velmi zvláštně, ale mnoho problémových psů vykazuje tytéž vlastnosti jako nadané frustrované dítě, které může být pro své společensko-sociální vlastnosti odmítáno a pro nevyužití značných vrozených schopností deprivováno. Zkrátka jsem sama sebe dovedla k tomu, že pokud chci být spokojená po boku spokojeného psa, budu muset zvednout zadek a začít makat.“

Tak začíná velmi čtivý článek věrně popisující realitu, co říkáte? Co znamená dummy sport a proč jej autorka článku zvolila coby CESTU pro svého psa a sebe?

To se dočtete v aktuálním Pes přítel člověka č. 10. Pes přítel člověka č. 10 si můžete v tištěné verzi objednat na www.casopisyprovas.cz (v ČR bez platby za poštovné) či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz .