Vždycky mě zajímala práce psa, ne exteriér

I to říká v rozhovoru v PPČ č. 1 Zdeněk Babor. A nejen proto, že jsou VÁNOCE, pojďme s ním zavzpomínat na jeho bohatý a úspěšný pejskařský život. A že je na co! Třeba…

JAK VYPADAL RUKÁV, NA KTERÝ SE KOUSALO? CO SE TI NA DNEŠNÍM POSUZOVÁNÍ LÍBÍ ČI NELÍBÍ?

My jsme kynologii (aspoň já) nebrali jako sport. Já jsem byl vychováván k lásce ke psům, k dovednostem a návykům, které byly dány. Vychovávali jsme psy k obrazu svému a rozvíjeli jejich genetické vlastnosti. Nikdy mě nezajímaly výstavy a jak NO vypadá, ale práce. Byl jsem žákem jednoho z nejlepších kynologů v republice, tehdy Jardou Hnízdilem. Díky jemu a vrozeným vlastnostem City ze Šmídova dvora, která byla vnučkou jeho psa, jsme dosáhli toho, čeho jsme dosáhli. Nevím, jestli se vůbec někdo může pochlubit takovým množstvím úspěchů s jedním psem (fenou).

Rukávy se fasovaly od Svazarmu a byly přidělovány podle počtu lidí v organizaci. Postupně si někteří rukávy i vyráběli sami podle své potřeby, třeba Honza Šándor nebo Jarda Kostka z Kladna. V permanenci byl filc, různá pytlovina a co jsme si kde sehnali. Žádné vyztužování, to nikdo neznal. Já osobně jsem si je pošíval látkou z odprašovacího zařízení v cementárnách. Dobré byly také poštovní pytle od peněz. Bylo potřeba, aby rukáv měl pevný povrch, protože psi vytrhali v rukávech díry. A někteří psi, jako třeba Agbar Zdeňka Roztočila nebo Borek Jardy Hasmana, si díru v rukávu dokázali najít. A potom ouvej. Modřiny byly běžné skoro vždycky a někdy tekla i krev. Nedělala se z toho věda. Byl to prožitek a zážitek. Každý z psovodů musel být figurant. Na cvičáku tomu nikdo neušel. Ještě znovu zmíním, že neexistovalo prohazování psů. Psi se sráželi s figurantem a hladké zadržení se chytalo na nadloktí. Žádné nastavování a tajtrlíkování se psem. Poprvé jsem zažil prohození v Kolíně na Polabském poháru někdy v roce 1967 1968 a figurantem nebyl nikdo jiný než Rudla Starý. Tehdy jsem porazil Kostku o pár bodů, protože se mu Ben utrhl.

Ještě poznámka: Jarda Kostka si vyrobil rukáv pouze pro nadloktí, asi 10–15 cm široký a na hloubku tlamy svého psa. Byl to prošitý srolovaný filc. Chytal si na něj pouze svého Bena. V té době si kousali naši psi i na nás. Tvrdě a nekompromisně. Jen ty pouštěčky byly snadnější.

Kdo je Zdeněk Babor?

Narozen 26. 5. 1939. Člen ČKS od 1. 1. 1965. Šestinásobný účastník mistrovství ČSFR.

Nositel vyznamenání 2. stupně chovatelství, švýcarské Zlaté plakety a vyznamenání mistr Evropy, nositel Zlaté plakety ČKS za zásluhy, čestný člen ČKS.

V roce 1967 spoluzakladatel 1. československé brigády záchranných psů, její první prezident a rozhodčí, rozhodčí ČKS a speciální organizace TART.

V současné době předseda ZKO 635 Zdice, kterou založil na ustanovující schůzi 17. 10. 1998. Od 9. 8. 2010 majitelem cvičiště ve Zdicích, člen organizace TART.

Stále působí jako rozhodčí 1. třídy ve výkonu psů, věnuje se výcvikářské činnosti a mnoha dalším „nepejskařským“ aktivitám.

V letech 1968–1971 reprezentant ČSFR na ME. V roce 1969 vicemistr na ME v Roubaix ve Francii v jednotlivcích (body 100/100/95).

V roce 1971 v Colombier ve Švýcarsku mistr Evropy v družstvech (Václav Schober, Ladislav Hrůza, Honza Dubový a Zdeněk Babor), kde skončil na skvělém 5. místě jako jednotlivec, přičemž druhé až páté místo mělo stejný počet bodů!

V roce 1972 na ME v Boario Terme v Itálii 29. místo v jednotlivcích (bohužel vinou šlapače jen 66 bodů na stopě).

Obsáhlý a velmi zajímavý rozhovor najdete právě nyní v Pes přítel člověka č. 1! Můžete si je objednat i v el. verzi na www.casopispresinternet.cz či v té tištěné na www.casopisyprovas.cz (v ČR bez platby za poštovné). Tam si můžete objednat i náš nástěnný plánovací kalendář, starší čísla a především předplatné – dárkový certifikát a také dárek k ročnímu předplatnému – kalendář!

S KÝM a proč byste chtěli příště zavzpomínat vy?