Proč adoptovat psího seniora? Co seniora, přímo psího dinosaura?

Protože: “ Naprosto vždycky totiž člověk za odměnu dostane jedno velké psí srdce. “ O tom je přesvědčená Monika Hájková, která po odchodu svého psího parťáka dala domov pesanovi z útulku. a ne ledajakému. Takovému, na kterého se fakt „fronty nestojí. Starému černému bullovi. Jejich příběh najdete v Pes přítel člověka č. 8. A protože si Monika psala deník, je opravdu moc emotivní číst si její pocity první den i za dva měsíce. A zkusila to pohledem i Arga. Celý materiál najdete v Pes přítel člověka č. 8.

„V životě člověk svými činy rozhoduje hlavně sám o sobě a svém životě. Pak ale stojí taky před rozhodnutími, která můžou podstatně ovlivnit život dalším. U adopce to platí taky. Můžete se buď posr*t z toho, že odešel někdo, koho jste milovali, totálně se nechat zlámat a utápět se ve smutku, anebo se nadechnout a hledat někoho, kdo je na tom ve stejné chvíli minimálně stejně blbě jako vy.
Nejhorší, co psa může v životě potkat, je, že mu umře pán. Lidi ale obecně žijí delší dobu než psi a tak právě my lidi máme v životě možnost si vybrat a ovlivnit život právě jim.
Máme fakt jen dvě možnosti. Plácat se ve smutku, nebo sebrat zbytky svého rozbitého srdce a dát jej někomu dalšímu. Někomu, kdo by pravděpodobně zůstal trčet sám a opuštěný. Někomu, kdo má obří srdce a na oplátku ho vtiskne do toho našeho, jak jen nejlíp dokáže. I kdyby tu byl jen na týden nebo na měsíc…
My lidi se s tím srovnat dokážeme. K životu to prostě patří. Ale být sám na stará kolena? Tak to prostě být nemá. Každý, naprosto každý z nás má možnost to ovlivnit.
V životě člověk svými činy rozhoduje hlavně sám o sobě a svém životě. Pak ale stojí taky před rozhodnutími, která můžou podstatně ovlivnit život dalším. U adopce to platí taky. Můžete se buď posr*t z toho, že odešel někdo, koho jste milovali, totálně se nechat zlámat a utápět se ve smutku, anebo se nadechnout a hledat někoho, kdo je na tom ve stejné chvíli minimálně stejně blbě jako vy.
Nejhorší, co psa může v životě potkat, je, že mu umře pán. Lidi ale obecně žijí delší dobu než psi a tak právě my lidi máme v životě možnost si vybrat a ovlivnit život právě jim.
Argosaurek, je opravdu psí dinosaurus…“
Adoptovali jste i vy starého psa? Pošlete nám váš příběh, fota na redakce@pespritelcloveka.cz či zde. Rádi zveřejníme – ADOPCE má vždy smysl a ADOPCE psího SENIORA? To je prostě jen o velikosti lidského srdce. Časopis Pes přítel člověka č. 8 si můžete již nyní objednat v el. verzi na www.casopispresinternet.cz či ve verzi tištěné na www.casopisyprovas.cz (bez platby za poštovné v ČR). Pes přítel člověka je již přes 60 let časopis o vás a pro vás! Každý měsíc, aktuálně!