Znáte GUMPA?

Hladkosrstý kříženec zahleděný kamsi do dálky, možná do své minulosti, do svých příběhů, i to je Gump. Jeho příběh v knižní i filmové podobě dobyl srdce mnoha lidí a také pomohl mnoha psů. Jaký je ale jeho skutečný příběh? Na to jsem se zeptala jeho majitele Filipa Rožka a náš rozhovor si můžete přečíst právě teď v Pes přítel člověka č. 2. A věnovala jsme u i svůj úvodník v témže čísle:
„Co máme potkat, potkáme. Nečtu knihy o psech, a to z mnoha důvodů. A tak jsem nečetla ani knihu Gump, nešla jsem na natáčení hromadné scény se psy. Film Gump jsem neviděla. Očekávala jsem marketingový tah s jasným cílem dojmout diváka. 🙂
Loňský rok byl pro mě dost náročný, při jízdě na koloběžce (nejlépe si na ní vyčistím hlavu) jsem vyhledávala skladby, které mě nakopnou, u kterých získám energii. Tehdy jsem poprvé uslyšela skladby Protože to nevzdám i Přeji ti vítr do plachet, které jsou z filmu Gump. „Pod jejich vlivem“ jsem se s jistou obavou koukla i na film Gump, který v té době zrovna vysílala televize. Mé obavy byly pryč, původní očekávání umělého kasovního trháku také. Třeba i proto, že příběh volně plyne, nejste zahlceni triky psů, nečekanými záběry, při kterých se vám musí tajit dech, musí chtít brečet atd. Není to prostě film na efekt, ale příběh.
Mám ráda příběhy, cesty, a když jsem přemýšlela, který pes by toto mohl symbolizovat, napadl mě Gump. Nečekala jsem, že jeho majitel Filip Rožek tak ochotně, vstřícně a rychle zareaguje. A při četbě jeho odpovědí jsem pochopila spoustu věcí. „V našem filmu jsme scénář napsali spíš ve formě situací a nechali pejsky samotné rozhodnout, jak tu danou situaci vyřeší. Rádi říkáme s režisérem F. A. Brabcem, že zvířata si náš film nejen celý napsala, ale i si ho sama zrežírovala.“ Proto ona volnost situací, proto onen reálný čas, a ne krátké střihy, proto ta reálnost chování Gumpa. Byla to cesta i cíl.
Po četbě těchto řádků jsem měla jasno: „Bylo to na začátku května, a tak jak byly dny hezké a ošklivé, tak tak to v sobě měl i on. Ten strach v něm občas vítězil. A někdy ani on sám nevěděl proč. Hráli jsme si, on běhal za klackem a najednou se zastavil a schoval se někde mezi kořeny a zase se na mě díval jako ten první den. Vyplatilo se vždycky ho nechat, jen si sednout vedle a čekat, až on sám přijde ke mně zase zpátky. Vždycky ke mně přišel, dal si na mě hlavu, jako kdyby se mi omlouval. Vždycky když se něčeho bál, tak jsem si toho jeho strachu jakoby nevšímal, nekonejšil jsem ho, nelekl jsem se toho strachu taky. Dělal jsem, jako když se vůbec nic neděje. Myslím si, že síla pejska, když je ve stejné situaci, jako byl Gump, do velké míry závisí na síle vaší vlastní. Když se tím jeho strachem necháte ovlivnit a vystrašit taky, tak ho v pejskovi jen prohloubíte.“ Jsem si naprosto jista, že Filip skutečně s Gumpem žil, žije, že cítí a ví o psí duši mnoho. Ne znalostmi teorií, ale prostou schopností empatie, která je o naší statečnosti dát kus sám sebe. A proto film a kniha oslovily tolik lidí a proto si nyní ráda i přečtu knihu.“
To, že Gump, tedy jeho rodina, navíc reálně pomáhá, je pak něco, co opět pohladí, potěší a dává všemu zase jiný rozměr. A jim za to moc děkuji. I u jejich příběhu si člověk může říct: Co máme potkat, potkáme. A co vy zaujal vás film, kniha? Co nejvíce? Napište nám 🙂
Rozhovor najdete právě teď v čísle 2, to si můžete objednat v el. verzi na www.casopispresinternet.cz či v tištěné na www.casopisyprovas.cz. A pozor – k předplatnému si stále můžete vybrat ZDARMA jeden ze dvou nástěnných kalendářů…