Geny prostě neumlátíme

Irský setr Happy je přátelský, vždy veselý, připravený komukoli ze svého okolí zvednout náladu a podělit se o pár slin! Setřík je prostě kupa energie, se kterou je každá aktivita radostí, ale i výzvou. Pojďme se podívat na to, jaké jsou největší rozdíly mezi ovčákem a lovečákem, jak se takové psisko dá motivovat, co lze považovat za důležitá chování v životě mladého setra i jaké mohou být při jeho výchově strasti. Co vše, mimo lovecký výcvik, jde se setrem vlastně dělat? Na to vše jsem se vyptala jejich majitelky Kristýny Hrudkové.

Jaká cvičení považuješ za nejdůležitější pro váš společný život?

Od začátku jsem věděla, že se mnou Happy bude jezdit na spoustu akcí. A protože není můj jediný pes, bude muset být občas delší dobu odložený v autě nebo mimo cvičicí plochu. Proto jsme od štěněte trénovali odložení v kleci, aby v ní uměl odpočívat kdekoli. A protože je Happy občas moc „happy“ i na setra, potřebovala jsem s ním hodně trénovat sebekontrolu. Zpočátku jsem se zaměřovala na sebekontrolu na jídlo a postupně ji rozšiřovala na další věci, až jsme se dostali k trénování sebekontroly na lidi (ty miluje úplně nejvíc !).
Velmi důležité je, kor pro lovecké plemeno, samozřejmě přivolání.
V poslední době jsem ho začala učit manipulaci se souhlasem. Je to velmi důležité, protože neváží 5 kg a stříhání drápků, česání nebo ošetření na veterině prostě nemůže být boj.

Řešíte nějaké potíže v tréninku? Jaké?
Jak Happy roste, mění se problémy, které v tréninku máme. Ze začátku byla největším problémem jeho žravost. Chtěl pamlsek tak strašně moc, že si vůbec neuvědomoval, co dělá. Postupem se to povedlo přes sebekontrolu na jídlo srovnat.
Další problém, který se objevil, byla pozornost. Já tomu říkám motýlí myšlení :)). V půlce vykonávaného cviku (např. obyčejné lehni) zvládl zapomenout, co vlastně dělal, protože kolem proletěl motýl! To se ho do jisté míry drží ještě dnes. Nejsilnější je to, když cvičíme venku a zafouká vítr. To okamžitě zapomene na vše, co dělal, a začne navětřovat. Geny prostě neumlátíme… S tím souvisí také přivolání, které je zatím náš kámen úrazu. Přeci jen je to lovecký pes a volný pohyb po lese a loukách je pro něj zatím úplně nejvíc. Nevzdávám se, trénujeme každý den! Dalším problémem je, jak už jsem zmínila, jeho neochota několikrát opakovat jeden cvik. Není to prostě ovčák, ukáže dvakrát, že to umí, a to musí stačit.

Zastavíme se u přivolání. Jak na něm pracuješ? Používáš vodítko, EO, či něco jiného? Jak získáváš jeho pozornost zpět na sebe, jaké techniky ti pomáhají? Čím odměňuješ? Jak se žije se dvěma velkými psy ve městě v bytě? Jací setříci vlastně jsou? Doporučila bys je komukoli? Kolik aktivity potřebují, jak vypadá váš klasický týden?

Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 10, které je již jen poslední dny v prodeji. Ale objednat si jej můžete na www.casopisyprovas.cz (zde můžete zakoupit i předplatné) či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz.