Vořeši jsou zkrátka nejlepší!

Kdo by ve světe agility neznal Roxy, fenku křížence, kterou na ulici našla Klára Kokešová. Marně hledala majitele, a zpětně viděno, dostala před lety parťáka, se kterým tvoří tým snů. Jak na parkuru, tak v životě. Nikdy nevíme, koho nám život pošle do cesty a on nám přinese i nabídne. Mnohdy stačí mít jen dost odvahy, otevřené srdce a zbavit se předsudků, vyberte si – „1. jen to jen vořech, 2. nikdy z něj nic nebude, 3. starší pes má kdovíjaké zlozvyky, 4. pokud chceš něco dokázat, jedině štěně atd..“ Ps. Myslím si, že Roxy je mimozemšťan z planety Agility a Klára si ji prostě zasloužila. A protože na MR bylo více velmi úspěšných kříženců, pojďme si představit příběhy některých z nich…
A koho vám představíme v rozhovorech? Kláru Kokešovou a Roxy
Z našich prvních dnů a nocí si vybavuji: Roxy na mě byla hned od začátku velmi fixovaná, nehnula se ode mě ani na krok a byla zkrátka jako můj stín. Venku se skoro ani nevyvenčila, protože se ode mě bála vzdálit. Nicméně na to, v jakém psychickému stavu byla, se poměrně rychle lepšila a získávala sebevědomí. Dodnes si pamatuji, jak obrovskou radost jsem měla, když poprvé na procházce vzala do pusy klacek, že si půjde hrát. Sice to bylo jen na pár vteřin, ale byl to obrovský pokrok.

2. Ten váš pes vypadá jak ščúr -Jana Jourovou a Luňáka
Jak se Lu choval k rodině? Tehdy jsme měli prvního syna, který byl skoro stejně starý jako Lu, a to ho vlastně zachránilo. Měl k synovi od začátku moc hezký vztah. Zato mého muže přiváděl k šílenství! Lu byl vůbec prvním důvodem naší partnerské krize. Štěkal na každé zapraskání, které náš dům vydával. Téměř celý den byl na nohou. Takže domem se neustále ozývalo cupitání a cvakání jeho drápků… stačilo, že můj muž přešel do jiné místnosti a za minutu se vrátil, a Lu na něj štěkal jako na zloděje. Když jsme ho chlácholili, vrčel, když jsme mu nadávali, vrčel. Můj muž se ve svých představách začal zabývat různými myšlenkami, jak by se toho psa zbavil. Třeba velmi rád snil o teorii, jak si koupí baseballovou pálku a Luňáka odpálí až k sousedům v ulici za námi. Pak vždycky posmutněl, svěsil ramena a řekl: „Jenže ten malej hajzlík by dopadl na všechny čtyři a stejně by se vrátil…“

3. Bady běhá snad i ze spaní – Petra Kolagerová a Bady

Badík původně vůbec neměl žít s námi. Pořizovali jsme jej pro naši rodinu, která se tou dobou vzpamatovávala ze ztráty jiného milovaného čtyřnohého přítele. Shodou okolností však nakonec zůstal s námi a mohla tak začít naše společná cesta, která už od začátku nebyla jednoduchá – Badík je původně z romské osady na Slovensku a nikdo vlastně pořádně neví, čím si v prvních týdnech života prošel. Brzy se začal projevovat strach z neznámého – ať už lidí, zvuků, či ostatních psů. Postupem času, díky lásce, která mu byla dopřávána, a vztahu, který jsme si díky ní vybudovali, se nám podařilo většinu těchto strachů překonat. ..

4. Takovej vořech! Adéla Maršálková a Míša
„Takovej vořech!“ Hleděla jsem na zacuchaného, smradlavého a vyhublého psa, kterého právě paní pustila z útulkového kotce. „Dovezli nám ho nedávno, když vběhl do areálu zdejší firmy za autem. Dali jsme mu prozatím jméno Míša,“ pravila paní útulková. Vzala jsem si hrst piškotů a začala si s ním hrát. A on si hrál se mnou a já si pamatuju, že to byla strašně fajn chvíle. K ostatním psům byl hodný, a když jsme si ho vzali na procházku s vodítkem, šel se mnou, jako by to už dávno všechno znal. Veterinář mu odhadoval asi 1–2 roky. Míša měl na sobě pár odřenin, hlavně na tlapkách. A měl taky naprosto vyštěkané hlasivky. To jsme si s mamkou bláhově myslely, že tak potichu štěká od narození… „Tak co, Ady, berem ho??“ zeptala se mamka, doufajíc, že budu chtít radši nějaké štěňátko, které si budu moct vychovat podle svého. Ale co se štěňátkem, já jsem měla vedle sebe Míšu. A vzdát jsem se ho už nechtěla.

Věřím, že vás vzpomínání holek pobaví jako mě. A vážně není jen o agility, ale především o tom, jaké to je pozvat si do života staršího psa a vzdát se všech představ. Abyste ve finále získali mnohem více…

A jak vypadalo vaše pozvání PSA k ničemu do života, kam vás dovedl ve sportu? Ať v příštím čísle navážeme – Vořeši jsou nejlepší, nekupuj – adoptuj a můžeš jednou stát na bedně 🙂

Kompletní rozhovory najdete právě nyní v Pes přítel člověka č. 10, k objednání v el. verzi na www.casopispresinternet.cz, v tištěné verzi pak na www.casopisyprovas.cz.