O čem ta SPORTOVKA je a má být?

Českou reprezentaci na FMBB nám představil Pavel Vinš v čísle 5. A také novou rubriku v níž bude psát o:

„Rád bych ukázal „světlu světa“ tu lidskou stránku toho našeho, jak já často říkám, hlasitého bláznovství . Rád bych poukázal na to, že v rámci té vrcholné sportovní kynologie nejde jen o zápolení v míře nejvyšší, o rivalitu. Není to jen o touze po úspěchu, byť i toto se pochopitelně a zcela správně děje. Ale dějou se i věci nezávodní, ryze lidské. Jen je buď tolik nevidíme, nechceme vidět, případně jsou v pozadí. Nebo je vidíme, vnímáme, jen o nich nemluvíme. Což je, a věřím, že souhlasíte, velká škoda. Protože na akcích všeho významu a prestiže můžeme vidět spoustu podpory, týmovosti, fandovství, přátelství, fair play vystupování. I přes zmíněné ambice, onu rivalitu, přes touhu po úspěchu… A to je přesně to, co bych chtěl prostřednictvím PPČ „perem“ zvěčnit a třeba dané osoby morálně ocenit.

Jsou to kolikrát drobnosti. Drobnosti typu upřímné gratulace svému protivníkovi za lepší výkon, drobnosti typu potlesku a srdečného uznání k zaslouženému úspěchu někomu, koho nenazýváme přítelem, kamarádem, drobnosti typu stoupnout si někomu při tréninku do makety, když nemá s sebou doprovod, drobnosti typu pomoci mu ze stejného důvodu při nástupu… Drobnosti… Jsou to opravdu drobnosti? Někdy někomu např. udělá krásný den „jen“ to, že mu jej někdo upřímně popřeje. Ne… nejsou to drobnosti. Ba naopak, jsou to ty nejsilnější projevy lidskosti. Proto na ně chci ukazovat. Proto budu rád, když je budu vídat co nejčastěji. Proto budu rád, když je budeme opravdu vnímat my všichni.

Přemýšlel jsem, jak toto řekněme úvodní slovo smysluplně zakončit, dát mu nějaký punc vážnosti. Uvést nějaký příklad. Ano, příklad, to je ono. Navíc jej nemusím hledat nijak daleko. Existuje totiž člověk z mého blízkého okolí, který je pro takový příklad jako stvořený. Ten člověk se jmenuje Karel Havelka. Kdo jej zná, ví… Kdo ne, „poslyšte“: Karel je člověk, který se kynologii už nějakou dobu věnuje pro zábavu, jako koníčku, ale zejména proto, aby mohl být s námi, aby nám mohl pomáhat, aby nás mohl bavit, aby nás hlídal. Jeho zkušenosti jak ze sportovky, tak dříve ze služební kynologie jsou letité, bezesporu. Ale jeho přínos směrem k nám je zejména právě v oné lidskosti, v touze být platný, být nápomocen, být nám kamarádem, přítelem, ať už jako rozhodčí, jako doprovod, jako bavič, jako divák. A také jako „účastník zájezdu“! Protože např. už několik let jezdí s námi rok co rok, na vlastní náklady, na MS belgických ovčáků – FMBB. Jezdí s námi, protože je s námi rád, protože ho to s námi baví. A troufám si říct, že s námi i mládne . Vždycky pomůže, vždycky poradí, vždycky pobaví, vždycky uklidní. À propos, pomůže… Tady se zastavím. Zažil jsem situaci, kdy byl na jednom světovém závodě ten, který doprovodil závodníka na nástup na poslušnost. Pomohl s přípravou a následně i zatáhl za „záchranou brzdu“, když si všiml, že závodník si zapomněl jeden balónek u sebe a už se hrnul na plac. Zareagoval okamžitě, správně a bezpečně. Vše dopadlo na jedničku a onen reprezentant nakonec dostal místo diskvalifikace cenu za nejlepší poslušnost . Netřeba mu díků. Pocit toho, že byl platný, je pro něj vším!“

Jak vnímáte svět sportovky vy? Zaujala vás témata Pavla Vinše? Vážně ještě lze nalézt nezištné kamarádství v onom pomyslném vrcholu? Kompletní článek najdete nyní v Pes přítel člověka č. 5 k objednání i na www.casopisyprovas.cz či v el. verzi na www.casopispresinternet.cz.

Hodně štěstí na FMBB!!!!!!!!!!!!!!!!