Vadí vám mrazivé počasí posledních dní? Pro někoho jsou to téměř ideální teploty!

Třeba pro Janu Henychovou - českou musherku světového jména a proslulosti. Jako jediný musher z Čech dokončila tři nejtěžší evropské longové závody: Finnmarkslopet 1000 a 500 km a  Femundlopet 600 km. Za svůj největší úspěch považuje dokončení 1000km závodu Finnmarkslopet v roce 2009, vedoucí nehostinnou polární krajinou na severu Norska. Janu jsme zastihli ve Švédsku, kde se připravuje na závod Finnmarkslopet dlouhý 1200 km, který odstartuje 9. března v norské Altě. Právě s ní najdete v aktuálním čísle Pes přítel člověka č. 3, které je nyní na trhu – ideální počtení na nadcházející víkend, co říkáte? Jano, vždy jste měla sibiřské husky. Proč? Lákalo vás někdy i jiné plemeno? Vím, že jste zastánce čistokrevných plemen…
Sibiřský husky je prostě sibiřský husky, a když budeme mít štěňata, zase to budou sibiřské husky. Sibiřský husky má svoji specifickou povahu a není určený pro všechny lidi. Když si tohoto psa pořídíte, zjistíte, že je vše kapku jinak než u ostatních psů. Jsou to úžasně svobodomyslní psi a vy se musíte naučit všechny akce domýšlet do těch nejhorších katastrofických konců. Musíte být vždy o krok napřed. Musíte být o kousek chytřejší než tito psi a to je vážně občas náročné. Když začnete myslet jako husky, už vše klape. Buďto si tohoto psa zamilujete natolik, že už bez něj nedokážete žít, anebo to skončí nějakým hrozným fiaskem.

To, že pes má rodokmen, neznamená, že musí jezdit na výstavy, ale znamená to, že jsou zde záruky toho, že štěňata budou zdravá. Je velmi důležité podstoupit všechny papírovací procedury, které klub vyžaduje. Má to svůj dobrý důvod. S papíry dáváte svým psům i jistou hodnotu a lepší výchozí pozici do budoucího života.
Ve světovém mushingu převážná většina závodníků závodí se psy kříženců. Vždy se tam přidá kousek něčeho, aby to bylo o kousek rychlejší, vytrvalejší, odolnější… Tak to prostě je a já s tím nic nenadělám. Každý dělá to, co umí, já zůstávám věrna čistokrevným psům, protože si myslím, že jsou úžasní a byla by to z mé strany zrada. Já chci předvádět s mými psy to, co dokáží sibiřští husky, i když nebudeme stát mezi vítězi. Naše vítězství je někde jinde!


Mushing je asi jeden z nejnáročnějších sportů na světě, a nemyslím tím jen „psí“ sporty. Jako žena jste musela mít obrovskou odvahu… Máte někdy na závodech strach? A pokud ano, je to víc strach o sebe, nebo o psy?
Ano, mám občas strach a pak jsem ráda, když ho dokáži překonat. Dává mi to zvláštní sílu, že dokáži vyřešit situace, kdy mi je opravdu úzko. On je to takový zvláštní druh adrenalinu. V normálním životě je člověk na sebe tak nějak opatrný, ale když pak přijde vyhrocená situace, vše je jinak. Mně osobně se sepne nějaké zvláštní relátko a chovám se úplně jinak, řeším problém a jdu mu většinou čelem vstříc. Je pravda, že co člověka nezabije, to ho posílí. Je ale potřeba stále uchovat si pokoru! Při závodech se moc nerozlišuje, jestli tady jsem za sebe, anebo za psy. Jsme jeden tým a všechna rozhodnutí jsou za nás, za všechny. Je zvláštní, jak mi psi důvěřují, že vždy vše vyřeším a dovedu je k jejich teplým pelíškům.

Byl moment nebo období, kdy jste to chtěla vzdát?
Takové momenty už bohužel v mé závodní kariéře nastaly. Jediný dobrý důvod ze závodu odstoupit je, když psi nejsou v pořádku. Když poznáte, že neběží s radostí, že to je trápení. V ten moment se dá závod vzdát se ctí. Pak jsou i důvody, s kterými se vnitřně tak v klidu nevypořádáte a ty jsou většinou spojeny s lidmi.

Kompletní rozhovor, a samozřejmě nejen ten, ale spoustu dalšího skvělého čtení najdete v Pes přítel člověka č. 3 – právě TEĎ!


Publikováno: 2.3.2018 14:08:34
Kategorie: Výcvik a sport
Rubrika: Mushing