Proč dovážet, či nedovážet nová plemena?

Poslední dobou se u nás začínají objevovat nová, pro nás neznámá plemena, která jsou buď nově vyšlechtěna, anebo pocházejí ze země původu, kde mají své určité a specifické poslání. Je tedy místo pro tato plemena i v naší zemi? Dokážeme jim dát práci a smysl, jaký mají v zemi původu? Není to jen naše vlastní ego, které nás nutí mít „něco, co nemá nikdo jiný“? Známe povahová specifika pracovních nebo loveckých plemen? Počítáme s tím, že u nás bude úzká chovná základna, malý okruh rozhodčích s aprobací na vzácná plemena a nemožnost s ním skládat například lovecké zkoušky?
S touto otázkou se obracíme na dvě chovatelky/majitelky loveckých plemen Ing. Michaelu Přibáňovou a Lucii Kolouchovou. Zároveň vám představíme jedno z nových plemen u nás - jakutskou lajku.

Proč dovážet, či nedovážet nová plemena?
Ing. Michaela Přibáňová:
V podstatě nemám nic proti tomu, ostatně nebýt takových chovatelů-průkopníků v minulosti, měli bychom dnes ve výběru plemen velmi omezené možnosti. Ale je tu několik velkých „ALE“. Motivací k dovozu neznámého plemene by rozhodně nemělo být honění si vlastního ega ve stylu „budu mít psa, kterého nemá nikdo jiný“. Na to je dost „originálů“ i v našich útulcích. Zájemce o dovoz neznámého plemene by neměl vybírat jen podle toho, jak jsou štěňátka na fotce roztomiloučká, ale měl by si klást otázky, zvláště v případě pracovních nebo tzv. primitivních plemen, jaká je povaha a nároky plemene a zda mu může poskytnout odpovídající využití. Někdy může být docela obtížné se k takovým informacím dopracovat, zvláště když se není pořádně kde vyptat na zkušenosti a jediné dostupné informace pocházejí z encyklopedie plemen. Pokud jde o plemeno lovecké, je dobré se zamyslet i nad limity a možnostmi jeho použití. (Uvedu příklad jednoho z pro mě srdcových plemen – amerického coonhounda –, který se u nás v poslední době objevuje. Tento pes, používaný ve své domovině jako honič, u nás kvůli kohoutkové výšce ze zákona takto být použitý nemůže.

Čokoládová jakutská lajka je můj osudový pes
Mezi první majitele jakutské lajky u nás patří mimo jiné i slečna Ofélie Krausová, která je vášnivou cestovatelkou a obdivovatelkou divoké přírody. Dlouho hledala plemeno, které by opravdu odpovídalo jejím požadavkům – parťáka, jenž by s ní zdolával a s přehledem zvládal vysoké hory či dlouhé túry. Na jakutskou lajku narazila úplnou náhodou, sehnala si více informací o tomto plemeni a bylo jasno. Pejsek Tajfun je navíc opravdovou vzácností – jakutek v čokoládové barvě s průkazem původu je zapsáno celosvětově pouze 10!

Patříte k historicky prvním majitelům jakutské lajky v České republice. Čím vás toto plemeno zaujalo a jak jste se o něm dozvěděla?
Hledala jsem psa, který bude vhodným parťákem pro můj životní styl. Stále jsem někde na cestách a chtěla jsem psa, který půjde všude se mnou. Bude se mnou měsíc putovat divokou přírodou na Sibiři se vším potřebným v batohu na zádech, vyrazí se mnou v zimě na skialpech v Alpách pod stan. Zároveň ale žiji v Praze a potřebuji, aby to bylo plemeno vyrovnané a poslušné. Aby mohl se mnou jít opravdu všude a mohla jsem se na něj spolehnout. A aby měl stejné nadšení pro život a dobrodružství, jako já. No a osud ke mně přivál kraťoučký článek Sabiny Kučerové, jediný v češtině, o tom, že existuje nějaká jakutská lajka… V té době jsem se učila rusky, tak jsem se hned začala pídit po informacích. Mám slabost pro hnědobílé psy, takže když jsem narazila na inzerát s hnědobílým štěnětem ze skvělého spojení, dokonce samcem, což byla moje podmínka, bylo jasno. Hnědobílá rozhodně není typická barevná kombinace, podle databáze je s touto barvou jen 10 jedinců s průkazem původu.

Zajímá vás tato tematika? Celý rozhovor najdete v čísle 2, které je ještě stále v prodeji!

Co si myslíte o importech neznámých plemen? Máte podobnou zkušenost? Přemýšlíte nad dovozem vzácného plemen? Proč? Napište nám na redakce@pespritelcloveka.cz. Vaše reakce rádi zveřejníme.


Publikováno: 15.2.2018 12:50:58
Kategorie: Plemena psů
Rubrika: N