Svět chce být klamán, anebo…

(Úvodník z čísla 3, které je právě v prodeji)

V našem časopise pracuji již bezmála jedenáct let. Deset let se setkávám s novými projekty, kdy závratná a „doložitelná čísla“ jejich prodeje a čtenosti na vás útočila snad i z ledničky. A kolik jich skončilo v horizontu dvou let? Kolik časopisů svou „úspěšnost“ dokládá dvouměsíčním odstupem vydání či stále se snižujícím počtem stran? Anebo se zbavují titulů ze svého portfolia…? Kolik internetových megaprojektů „takyčasopisů“ takřka světového kalibru jste sami zaznamenali? A kolik jich poměrně rychle upadlo v zapomnění, anebo zmenšovalo a zmenšovalo svou aktivitu, všudypřítomnost on-line? Baví mě také časopis, jehož koupí přispíváte na útulky, kolik peněz z prodeje to je, se však nedozvíte. Ani kolik to bylo za rok. Ano, kolikrát se mi chtělo bezmocí nad těmi lživými čísly, prezentacemi zařvat, ale… Byla by to ztráta času, raději vám představíme náš nový e – shop a nové partnerské časopisy, které najdete i zde na našem webu. A teď k tomu co se týká nás všech…

MOC bych chtěla poděkovat autorkám reakcí na úvodník z minulého čísla časopisu na téma Je chov s PP ještě chovem…? Vím, že zvláště pro obě poradkyně chovu nemohlo být jednoduché dnešní situaci v chovu s PP věcně popsat. Ale hluboce věřím, že má smysl se na této platformě o věcech bavit, hledat řešení, ukazovat cesty i vzpomínat, protože dříve stál chov více na znalosti odchovů, možnosti mít a nabídnout informace. Děkuji, že na rozdíl od mnoha jiných si našly čas a předaly své zkušenosti, názory, položily nám všem otázky k zamyšlení. Víte, je mi smutno, kolik chytrých lidí, kteří mají co říct, kupu hodin prosedí na Facebooku, kde jejich příspěvky nemají žádný dopad kromě vyvolání hádek, místo aby čtvrtinu toho času věnovali psaní, „dali názory na papír“ a podepsali se. Tedy věnovali svůj čas a energii, tam, kde to má smysl…

Pomáháme! (Sami sobě.)
Zatímco předchozí otázky se týkají jen „vydavatelské“, čili podnikatelské činnosti, ve které se pohybuji a lze ji označit jen jako můj osobní povzdech, tak čiré zoufalství cítím v oblasti chovu s PP (viz minulý úvodník), ale také ve sféře pomoci psům v nouzi. Nedá mnoho práce objevit organizace, soukromé osoby, které s pomocí psům jen kšeftují. O postižené, vážně nemocné psy se mnohdy až strhne bitka, neb se na ně vzápětí pořádají úspěšné sbírky. Samotnou mě překvapilo, kolik peněz jsou lidé schopni poslat bez toho, že by je pak zajímal další osud psa. Věřím, že drtivá většina lidí, organizací skutečně pomáhá a je pro ně podstatná pomoc psům. Bohužel se ale obávám, že tento poměr se bude měnit a stále častěji se budeme setkávat i v této sféře s podvodníky. Zapomeňte naivní představy, že každý chovatel s PP je skutečný chovatel, a stejně tak že každý záchranář skutečně zachraňuje. Sbírejte o nich skutečné informace, nečtěte jen reklamní a emoční (mnohdy smyšlené) příběhy na jejich stránkách, ptejte se jich a realitu mnohdy poznáte z dotčené reakce a následných osobních ataků „chránícího stáda příznivců“. Tak jako jsme otevřeli téma chovu s PP, budu velmi ráda i za vaše zkušenosti právě ve sféře pomoci psům…

Svět chce být klamán, anebo to chceme my sami?
Nevím, co si myslet o lidech, kteří na sociálních sítích sdílejí psy hledající domov, kritizují současný nadstav psů, chování lidí ke zvířatům obecně, a na straně druhé se radují z každého krytí, každé březosti na kupě jiných stránek… Všimli jste si třeba doslova boomu u moskevských strážních psů? Tolik vrhů a většinou velmi početných... Prezentace mnoha lidí „Moskevák je pes pro každého a vhodný kamkoli“ je tedy zřejmě úspěšná, protože vážně tolik štěňat najde vhodné pány, domovy? Jak to, že i u opakovaných spojení zde lidé jásají, gratulují si, odhadují počet štěňat…? Víte, opakované spojení u tak početného plemene, kde neexistují žádní TOP pracovní jedinci a na výstavách jich vzhledem k počtu narozených opravdu najdete velmi málo, je prostě jen množením. Pak titíž gratulanti zase sdílí dojemný příběh nějakého pejska, opět slzí nad chudáky psy a možná dopíší „Psa jedině s PP!“ Ale vážně je takový chov bez zvážení spojení, skutečné znalosti psa, feny (neplést si se znalostí výstavních úspěchů), postavený jen na myšlence „Ono každé štěně se nějak, někam prodá“, ještě chovem? Opravdu si pak svůj odchov, pokud bude v nevhodných podmínkách, tito chovatelé vezmou zpět? Spíš si přečtete větu: „Nu, naši moskeváci by ho nepřijali, nemáme podmínky…“ Nu, tak nechovejte! A to platí samozřejmě u všech plemen, nejen u moskeváků…

Zkrátka si myslím, že mnohdy naše lajky všemi směry samy sebe popírají.Jenže tolik lidí chce být hlavně s každým zadobře. Být chválen, obdivován, ale proboha, vždyť to jsou jen facebokové lajky, komentáře, stejně protichůdné jako mnohdy ty vaše. Takže ne svět, my chceme být klamáni. Ale mohou se pak věci změnit? Už jen ten dotaz je špatně, viďte? Věci se SAMY nemění! Podporujte ty, kteří si to zaslouží, posílejte peníze organizacím, které skutečně zachraňují, pomáhají! To má smysl a najdete je. Mějte odvahu i ve svém chovatelském klubu, okruhu „facebookových takypřátel“ nelajknout ty, kteří množí, a možná vzneste dokonce dotaz: „Proč?“ U každého z nás to začíná (i končí), ač se snažíme tu zodpovědnost většinou hodit jinam, jinému, neb: „Já to neovlivním, on je horší, já to nevěděl…“ Mnohdy stačí jen si dát čas, než zareaguji, zapřemýšlet a dát si věci do souvislostí. Najít odvahu věci začít měnit u sebe samého…

Díky všem, kdo opravdu chovají, opravdu pomáhají. Díky všem, pro které je v pejskařině podstatný spokojený a zdravý pes, a ne peníze, lajky na fejsu a ono „držímespolu“.

Stanislava Čermáková
Šéfredaktorka časopisu Pes přítel člověka
cermakova@pespritelcloveka.cz


Publikováno: 7.3.2019 11:18:41
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní