Prosba a včerejší zážitek

"Je to ale smutná epocha, když je snadnější rozbít atom, než zničit předsudky..." Albert Einstein
Je to ale smutná epocha, když ve vesmíru zkoumáme, kde by mohl být život, a přitom život na naší planetě likvidujeme. To si myslím já. Včera jsem si udělala krásný výlet, neb byl jen s milovaným, spolehlivým, vždy poslušným moskevákem Burákem. Kdybych měla vybrat jednoho psa, kterého svěřím 7letému Fandovi na cestu vlakem třeba na pražské Hlavní nádraží, bude to Burák. Zvládne všechny lidi, psy bez ohledu na jejich chování a bude toho malého kluka poslouchat. Šli jsme spolu s Burákem po náměstí v Benešově podél jednosměrky mezi domy, kde jsem uviděla na cestě holuba se zlomeným křídlem...

Mezi domy neměl šanci autům utéct. Řidič, který jel a neměl nikoho za sebou, ani nezpomalil a vzal ho sebou... To už jsem tam doběhla a dívala se na bezmocně se mlátícího holuba. Další auto zastavilo, abych ho mohla vzít. Ještě žil, když jsem ho zvedala ze země a ve chvíli, kdy jsem ho položila do trávy, zavřel oči a spadla mu hlava... Auta, která se tam nakupila, stála a troubila na to první. Šla jsem k němu s rukama od teplé krve a řidička mi říká: "Je mrtvý? Já myslela, že bych ho odvezla na veterinu..." A ten propastný rozdíl mezi lidských chováním mě dostal do kolen. Je přece jedno, jestli to byl pro někoho jen holub, pro jiného jen škůdce, jen kočka, jen pes - vždy je to ŽIVOT! Přála bych si potkávat JEN lidi, kteří zpomalí, zastaví, kteří uvidí ŽIVOT!

Stanislava Čermáková, šéfredaktorka časopisu Pes přítel člověka

Publikováno: 31.8.2018 10:59:44
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní