Proč nekousat psa do mordy?

Věřili byste, že existuje dost samozvaných psychologů psů, kteří doporučují trestání psů prý po vlčím způsobu? Přesně toto je téma pro Františka Hracha, který roky strávil s vlčicí Lupínou, odchoval její štěňata po německém ovčáku a s jejich potomkem pracoval. František roky skládá zkoušky, závodí a pracuje s německými ovčáky. Ostatně jeho vzpomínání na vojenská léta u psovodů pohraniční stráže se setkalo s velkým čtenářským zájmem. „Abychom se dozvěděli co nejvíce o vlčí povaze, jak dochází ve vlčí smečce k trestání jedinců (když už někdo podle vlčích způsobů doporučuje i trestání psů), musel je někdo dlouhé roky a po celé dny pozorovat v jejich prostředí ve dne i v noci. Mladé vlče nebo štěně si před starším psem, který se na ně rozeběhne, lehne. Proč si nelehají odrostlejší psi před majitelem, který nemůže chytit svého psa? Proč štěně nepřiběhne k majiteli stejně jako po zavytí nebo zaštěkání samice? Člověk si musí se psem udělat kontakt a ten se nedá dělat na jistotu hrubou silou. Tedy dá, ale se psem se svěšeným ocasem a se smutným pohledem.“

„Aby člověk poznal chování vlků v civilizovaném světě, musel si ho napřed ochočit. Tím poznal, že vlčí pudy nejdou odstranit, lze je pouze potlačit, ale za určitých citlivých pravidel, což trvá dlouhé měsíce až roky. V žádném případě žádný takový chovatel nedoporučí chov vlků. Naopak vysvětluje spoustu problémů s tímto chovem.
Zvláště samice jak stárne, chce stále víc do svého života. Stále větší prostor, táhne jí to do míst, kde cítí zajímavé věci. Nechce být sama, je to smečkové zvíře, chce adoptovat v období rození potomků i psí štěně. Když dospěje, chce mít i své potomky. Tohle jsem vlčici Lupíně musel umožnit, aby co nejméně strádala. Tím vychovala podle svého vlčího způsobu štěně Armína a s ním měla své potomky. U psa domácího Armína jsem poznal, jak v něm vlčice Lupína „probudila“ potlačené vlčí pudy.
Nebylo by psí věrnosti a oddanosti, nebýt společenského života vlků – předků psa domácího. Kdyby vlci žili samotářsky, nebyla by později láska psa k lidem. Společenstvím vlků je smečka, která je v období rozmnožování tvořena jedinou rodinou. Normální vlčí rodina se skládá z rodičovského páru s vlčaty, z mladých vlků, kteří se nestačili osamostatnit, nenašli partnera nebo nenašli volný lovecký revír. Teritorium reguluje počet vlků v krajině, aby uživilo celou smečku. Smečka zajišťuje vlkům bezpečnost, výchovu vlčat a ochranu teritoria s vlčí potravou. Každý člen má své místo. Výrazně je respektován vůdce smečky, který si musí určitým časem a hlavně svojí povahou místo získat a co nejdéle udržet.  

Ve vlčí smečce se na rozdíl od divokých psů vytvářejí dvě linie hierarchické struktury. Jedna je mezi samci, druhá mezi samicemi a vrchol tvoří rodičovský pár – dominantní vlčí samec a dominantní vlčí samice. Tím udržuje dominantní vlk pořádek mezi ostatními vlky a mezi ostatními samicemi udržuje pořádek vlčí dominantní samice. Proto i mnohý majitel svého psa časem poznává, že pes nebo fenka někdy lne raději k muži a jiný zase k ženě. Dětem se nechtějí dospělí psi podřizovat, podobně jako starší vlci ve vlčí smečce. Ale mají hlavně povinnost jim zajišťovat potravu, hrát si s nimi a v každém ročním období určitý měsíc je učit. Když už dojde k hašteření jedinců ve smečce, účastní se s přihlížením všichni jedinci. Když pes Armín potrestal křížence F-1 Árese a ten bolestí zakňučel, okamžitě přiběhla vlčice a situaci zkontrolovala. Z povzdálí kontrolovala situaci i sestřička Árese Andrey. Do potrestání jiný člen nezasahoval. Naopak, když napadl člen smečky cizího jedince, zúčastňovala se šarvátky celá smečka. Postavení vlčat ve vlčí smečce je do určité doby výsadní. Beztrestně do určité doby narušují vzdálenost dospělých vlků a mohou žrát hned s nejvýše postavenými vlky z jednoho uloveného kusu.

Charakteristické chování vlčat tlumí všechny projevy agresivity u dospělých vlků. Při výchově vlčat jsou vlci hodně trpěliví a ještě více opatrní. Vlčata plně dospívají až po druhém roce svého života. Mezi vlčaty se pozorují rozdíly v jejich chování, v různém stupni agresivity, plachosti, nebojácnosti, v prosazování se, s větší či menší podřízenosti a s větší pasivitou. Po dovršení dospělosti se každý začne zařazovat do hierarchie ve smečce. Své postavení si musí každý sám obhájit. Boje nejsou na život a na smrt. Ani nedochází k vážnějším zraněním. K projevům nebrzděné agresivity dochází velmi zřídka.

Kompletní článek i s odpovědí í na úvodní otázku i fotografiemi ze života vlčice Lupíny najdete v aktuálním čísle pes přítel člověka č. 10, které je nyní právě v prodeji!

Publikováno: 2.10.2018 14:53:37
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní