Co vlastně dává stát najevo svými „rozsudky“?

"Muž dostal za týrání štěněte Marleyho podmínku. Okresní soud v Prachaticích vydal trestní příkaz, kterým potrestal muže z Prachatic za brutální týrání štěněte křížence labradorského retrívra. Muž dostal 2,5letou podmínku. Právu to potvrdila Vendula Pozniaková, místopředsedkyně prachatického soudu. Rozhodnutí zatím není pravomocné."
Tato zpráva přišla až ve chvíli, kdy jsem svůj úvodník odeslala do tiskárny. Bohužel, i ona je jen potvrzením „činnosti“ státu v oblastí týrání zvířat a trestání skutečných viníků… Jako naprostý výsměch vnímám rozhodnutí soudu v kauze 218 zubožených psů.
„Chovatelé, kteří chovali 218 psů v otřesných podmínkách, dostali podmínky. Dvouleté tresty s podmíněným odkladem na tři roky a zákaz chovu psů na deset let uložil v úterý 12. června pelhřimovský okresní soud manželům Švecovým z Kamenice nad Lipou za týrání zvířat. Jde o případ z počátku letošního roku, kdy v rodinném domku veterináři zabavili 218 psů malých plemen, dlouhodobě chovaných v otřesných podmínkách. U soudu zazněl výčet toho, k čemu došla veterinární kontrola pod policejní asistencí letos v závěru ledna, když se po dlouhodobých stížnostech obyvatel z okolí a závažném podezření konečně dostala do domu."

"V letitých nánosech exkrementů, bez odpovídajícího větrání či osvětlení, v plastových boxech a klecích až po osmi zvířatech naráz tu veterináři objevili přes dvě stovky psů malých plemen. Zužovala je podvýživa, blechy i choroby, přerostlé drápy vedly u řady z nich k defektům končetin, trpěli důsledky znečištěné srsti. K podmíněnému odkladu trestu přistoupil soudce Zach i s ohledem na to, že se nepodařilo prokázat, že by obžalovaní psy prodávali na výdělek. Podle výpovědí k prodeji naposledy došlo před pěti lety, utržené peníze šly ale okamžitě zpět do zvířat. (???) Státní zástupce uvedl, že obžalovaní si byli vědomi nedostatků, jejich trestný čin týrání zvířat ale nebyl činem úmyslným. Rozsah sice nabízí uvažovat o nepodmíněném trestu odnětí svobody, jde ale o osoby dosud bezúhonné. „V průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by psy chovali za účelem zisku,“ řekl v závěrečné řeči žalobce. (Neb vše vrazili zpět do psů?? A co týrání, PANE soudče?) Navrhl soudu udělit Jiřině Švecové tříletý trest s podmíněným odkladem na 4,5 roku, Jaroslavu Švecovi 2,5 roku s čtyřletou podmínkou; dále pak žádal o vyslovení dohledu a desetiletý zákaz chovu psů všech plemen pro oba.
Zdroj: Novinky.cz


Toto je tedy ODPOVĚĎ na všechny výkřiky, tažení a pokusy „boje proti množírnám“, kterého jsme svědky ze strany Státní veterinární správy? Je to výsměch všem, kteří pomohli psům nemalými financemi, svým časem, péčí. Jen díky těmto „hlupákům“ mohou majitelé (tyrani) říci: „Bez psů se nám žije lépe,“ a začít v klidu s rekonstrukcí podlahy a místností zničených letitým pobytem živořících psů. Jak je možné, že za léčbu psů, u mnohých doživotní, NIC nezaplatili? Lidé, kteří mají dům, auto, kteří si psy pořídili, prodávali štěňata, prokazatelně je týrali? Je toto onen velký případ – množitelé, tyrani, budete potrestáni?

Dalším „doplněním“ postoje státu k týrání zvířat pak může být i kauza jiná. „U Okresního soudu v Benešově začalo hlavní líčení v kauze ukradených psů ze statku v Jankově. Obžalovaní jsou aktivisté, kteří psy odvezli loni v lednu statkáři Jiřímu Vondruškovi, jemuž stát poté zabavil stádo týraných koní. Aktivisté se hájí, že psy zachránili před týráním. Za krádež jim hrozí pět let vězení. Před soudem stojí šest žen, jeden muž a občanské sdružení na ochranu zvířat Toulavé tlapky. Kromě trestu za krádež po nich majitelé požadují odškodnění více než sto tisíc korun za 21 psů plemene západosibiřská lajka a dalších 300 tisíc za citovou újmu. Psi z Vondruškova statku zmizeli loni 7. ledna. Asi měsíc poté veterináři Jiřímu Vondruškovi zabavili 87 podvyživených koní, propadli státu a ten je prodal. Vondrušku policie obvinila z jejich týrání. Ještě než se tak stalo, žila smečka asi čtyřiceti psů na zemědělské usedlosti společně s koňmi. Podle výpovědí svědků panovaly na statku otřesné podmínky, psi navíc už léta utíkali, napadali místní obyvatele a z hladu rdousili jejich zvířata.“ (Hmm, pán je měl na štěňata? Zdali má chovatelskou stanici a odvádí peníze z prodeje? Je to onen pán, jenž autem najížděl do aktivistů? Jemuž na náklady nás všech byli zabaveni koně?)

Velmi často jsme dnes svědky naprosté bezmoci lidí, kteří marně upozorňují Veterinární správu, Policii na týrání zvířat. Lidí, kteří nejsou lhostejní a snaží se pomoci, ale… O tuto jejich „pomoc“ nikdo nestojí, neb otázka není, zda se týrání prokáže, ale CO BUDE SE ZVÍŘATY – kam je umísti, kdo bude hradit jejich léčbu a péči o ně.

Občas cítím také jen obrovskou BEZMOC. Denně jsou desítky psů – týraných, nemocných, vyhozených – umisťovány do dočasných péčí, útulků, denně se na jejich péči, držení, léčbu skládají lidé, kteří jim chtějí pomoci. U mnoha těchto psů jsou známi jejich majitelé, chovatelé, tyrani, přesto PO NICH NIKDO NIC nevymáhá, netrestá je… Jak je to možné? Odpověď politika, funkcionáře si umím představit: nedostatečné zákony, špatná legislativa apod. ALE TO NENÍ PRAVDA! Stávající zákony toto vše řeší, jasně definují pravomoci, jedná se tedy POUZE o nechuť tyto případy účinně řešit a trestat je. Už před 13 lety jsem na útulku slýchávala: „Ano, důvody k zabavení jsme shledali, ale kam psa umístit? A i když si ho vezmete do útulku, co když se majitel bude bránit, soud vyhraje a pak budu vše platit já?“

Stát stále více, navzdory populistickým výkřikům „S množírnami zatočíme!“, dává najevo všem – řešte situaci sami, zachraňujte sami, dotujte vše sami. Ale proč pak chce trestat děvčata, která jednala v krajní nouzi a psy zachránila od člověka, kterého obec roky marně řešila, jemuž muselo být zabaveno i stádo zubožených koní?

Děkuji všem, kteří nadále pomáhají, nejsou lhostejní a jsou zodpovědní. Pejskařů je mnoho, přemnoho, škoda, že se nedokážeme spojit a jasně dát veřejně najevo, že je pro nás život každého psa důležitý…

Jsem vděčná za mnoho srdcařů, které jsem ve svém životě už potkala, jsem vděčná za každého racionálního chovatele a zodpovědného majitele. Kdyby to bylo JEN o psech, spojovali by nás, ale je to JEN o lidech, a tak nás i toto rozděluje. Ostatně roky poslouchám, že přece není možné, abych měla pospolu tolik rozdílných psů a brala si k nim z venku psy do dočasky… Pokud ale mají psi dané hranice, znají a jsou si jisti svým místem a nemusí, ba nesmí „řešit“ x věcí sami, není to vážně žádný problém. Škoda, že mnoha lidem chybí povědomí hranice dané alespoň zákony, když už ne lidskosti samé…

Stanislava Čermáková
Šéfredaktorka časopisu Pes přítel člověka
cermakova@pespritelcloveka.cz

Publikováno: 25.6.2018 10:11:28
Kategorie: Ostatní
Rubrika: Ostatní